Po roce opět tradiční setkání s mými milými v Brně… předloni to bylo skvělé , vloni úplně nejlepší a letošek si nezadal….

Prostě Brno… když vystoupíš z vlaku, máš pocit, že je rok 88 🙂

Ale zamíříš do Vaňkovky, protože tam je srázek… protože přijíždíme ze všech stran – ČB, Blava, Opava a Hlinsko….

A zase spolu – náš čtyřlístek – holky, které mi do života poslalo nebe…

tedy nejdřív je poslalo na můj letní tvořivý pobyt….  Ivu už před 22 lety a ostatní jen o pár let později 🙂

Tradičně jsme ubytované v hostelu Jacob na svatojakubském náměstí.

A tradičně si děláme vánoce… a fakt jsme se nedomluvily na barevném ladění obalů dárků 🙂

Kdysi jsme tady byli na jídle ve Forkys… teď je tu asijská restaurace a vaří tu moc dobře.

Moc příjemný interiér.

První záhada Brna – houpačky, co nejsou houpačky…

Druhou záhadou je vánoční vejce… to jsem vám nevyfotila, ale ve vlogu ho uvidíte…

Malý šláftruňk v Baru co neexistuje.

Až po návratu domů jsem zjistila, že ho vlastní Honza, který teď byl ve Zrádcích 🙂

Snídaně ve FRYENDS.

Milé setkání s Danou a její dcerou, které za mnou přijely až z Příbrami na Moravě.

Mrkvový dort.

Nejhezčí čaj, co jsem v Brně měla.

Prostě Brněnské vánoce.

Jsme jak černý gang, příště se musíme více barevně vyladit…

Deštníky v uličce…

A pod nimi červený koberec a na něm Monča s Ivou.

Vratné kelímky – moc chválím Brno…. a já si nedávám svařák, ale turbomošt… ten mému žaludku vyhovoval…

Brněnský drak.

Jdeme za kulturou – Mahenovo divadlo.

Krásné prostory.

Zajímavé a skvěle odehrané představení…

Večeře ve Vegalité.

Koule kousek od hostelu.

Jeden z dárků – pleťová maska… aneb poslední z Pierotů 🙂

Tolik let sem jezdíme, ale do kostela sv. Jakuba jsme zašly poprvé.

Nedělní snídaně v Kafi v rozkladu.

K vile Tugendhat jsme se svezli Teslou. Na vnitřní prohlídku jsme nesehnali lístky a tak jsme si šly projít zahrady.

Tip na film o této vile a původních obyvatelích – Skleněný pokoj.

Když jsme v sobotu večer šly kolem tohoto ruského kola, tvrdila jsem, že NIKDY.

Ale od čeho máte kamarádky? Aby posouvaly vaše hranice.

Bylo to fakt bezva.

Loučíme se s hostelem.

V Lounge na nádraží potkávám zajímavou téměř slepou dívku.

Výluka – do Náměšti jedeme busem.

Ale vlak pak jede na čas, wifi funguje, stříhám vlog, pracuji – aneb jak využít čtyři hodiny cesty.

Doma zapaluji druhou svíčku a děkuji za holky a vše co mi život přináší…